Zámek

Zámek se nachází při jihovýchodním okraji obvodu vnitřního města, kde představuje nepřehlédnutelnou dominantu Bílovce. Byl vybudován na místě staršího šlechtického sídla v letech 1576–1595 Bernardem Pražmou z Bílkova. Od roku 1648 byli majiteli bíloveckého panství Sedlnitzští z Choltic. Vlastnili zámek až do roku 1945. V dubnu 1729 zachvátil Bílovec požár, který způsobil rozsáhlé škody na zámku. Obnovy rodového sídla se ujal baron Václav K. Sedlnitzký a později Karel M. Sedlnitzký. Skutečnou pohromou pro zámek byl požár na konci dubna 1945. Byla zcela zničena šindelem krytá střecha, všechny trámové stropy, okna, dveře, vnitřní omítky a vnitřní zdi byly narušeny. Později sloužil zámek jako sklad. Od roku 2010 prochází zámek postupnou obnovou.

 

Histore zámku

První písemná zmínka o zámku pochází z roku 1543. Nejpravděpodobněji v letech 1575–1576 dal Bernard Pražma z Bílkova přestavět celý zámek v renesančním slohu. Hrabě Pražma byl považován ve své době za nejbohatšího a nejvlivnějšího muže celého opavského knížectví.

Roku 1604 zdědil zámek a panství Bernardův synovec Karel, významný představitel luteránské šlechty a aktivní účastník stavovského odboje proti císaři Ferdinandovi II. V letech 1604 – 1608 a 1614 – 1620 byly na jeho zámku v Bílovci uloženy opavské zemské desky a podstatná část zemského archivu. Od roku 1604 do 1618 se zde konaly opavské zemské sněmy. Urbář panství z roku 1606 se také stručně zmiňuje o šlechtickém sídle při městě Bílovci.
Zámek měl po renesanční přestavbě klasickou uzavřenou čtyřkřídlou dispozici s vnitřním nádvořím (možná i arkádovým), velké prostorné sály a komnaty. Karel Pražma z Bílkova zemřel roku 1628 v Brně. Z druhého manželství s Johanou Sedlnitzkou z Choltic měl dceru Bohunku Alžbětu, která se provdala za svého strýce Václava Sigmunda Sedlnitzkého. Pozůstalostní řízení ovšem nemohlo proběhnout, protože Pražmova účast na stavovském povstání a napomáhání dánskému nepříteli byly vyšetřovány exekuční komisí v Opavě.
V roce 1632 bylo bílovecké panství nabídnuto Hedvice Seitesdorfové, provdané Wilimowské z Kojkovic, a to do doby, než budou vyšetřeny pohledávky pozůstalých po Karlu Pražmovi. Až ke konci roku 1648 byla potvrzena finanční pohledávka dcery Karla Pražmy a Alžběty Bohunky Pražminky, provdané Sedlnitzké.

Dne 24. prosince 1648 byla zemským hejtmanem opavským uvedena jako zákonná dědička bíloveckého zámku. Nová majitelka panství však již v roce 1652 zemřela. Celého rozsáhlého majetku se ujal vdovec Václav Sigmund Sedlnitzký z Choltic. Roku 1661 byl Sedlnitzký jmenován prozatímním nejvyšším zemským komořím a 1665 pak definitivním. Baron Sedlnitzký zemřel stižen záchvatem mrtvice roku 1669 na bíloveckém zámku.

Panství zůstalo v nedílném vlastnictví jeho tří dcer. Nejmladší dcera Beata Alžběta (Bohunka) si vzala za manžela svého bratrance Františka Viléma Sedlnitzkého z Choltic. V roce 1687 získala Bohunka dědický podíl své sestry Anny Kateřiny, o čtyři roky později také podíl sestry Eleonory Isaldy, takže panství bylo sjednocené v rukou Františka Viléma Sedlnitzkého z Choltic.

V urbáři z roku 1696 je také stručný popis zámku. „U tohoto města je panský zámek, s rozličnými velkými i malými pokoji, na všech čtyřech stranách z kamene k pohodlí nahoře i dole vystavěný, s klenbami, sklepy, komorami, vozovnou, pivovarem a sladovnou, palírnou a sýpkou – vše obehnáno silnou zdí pro případ ohrožení.“ Popis nás zřetelně informuje o čtyřkřídlé dispozici vlastní zámecké budovy.

V roce 1729 byl zámek těžce poškozen požárem. Obnovy rodinného sídla se ujal Václav Karel Sedlnitzký. Jedním ze stavitelů, kteří zámku vtiskli barokní podobu, byl známý krnovský stavitel Georg Friedrich Gans. Bylo strženo západní křídlo, a tím dostala budova otevřenou trojkřídlou dispozici, kterou má v podstatě dodnes. Barokní přestavba probíhala v letech 1736 – 1740. V 19. století za Karla Michaela Sedlnitzkého se uskutečnila jedna z rozsáhlejších oprav zámku. Jednalo se hlavně o renovaci fasády, omítnutí štukových říms a okenních šambrán. Byla naplánována také výměna dekorací kolem oken ve II. patře.
Bílovecký zámek byl od druhé poloviny 17. století až do roku 1945 majetkem významné šlechtické rodiny Sedlnitzkých z Choltic (Sedlnitzky – Odrowas von Choltitz). Patřili ke starobylým českým rodům, byli jednou z odnoží rozvětveného rodu Benešoviců. Synové Karla Jana Mikuláše Sedlnitzkého, plukovníka polské královské gardy, založili dvě nové linie rodu. Mladší linie Karla Josefa Michaela (1776–1859) držela statek a zámek Bílovec. Baron Moritz Sedlnitzký (1808-1886) bojoval v Uhrách při potlačování povstání v roce 1848. Jeho synu Zdenkovi byl v roce 1908 udělen hraběcí titul. Posledním majitelem zámku z rodu Sedlnitzkých byl Dr. Sigismund. Jeho potomci dnes žijí v Rakousku. Na sklonku druhé světové války byl zámek vyrabován a zapálen.
V 50. až 90. letech minulého století sloužil jako sklad. Od roku 2011 prochází zámek postupnou rekonstrukcí a revitalizací.

Otevírací doba a kontakt

KONTAKT

www.zamekbilovec.cz
722 132 315
eduard.vales@post.cz

 

OTEVÍRACÍ DOBA ZÁMKU

duben až říjen

  • sobota, neděle — 11:00–16:00 hod.

TURISTICKÉ ZNÁMKOVÉ MÍSTO

Turistickou známku si můžete zakoupit na místě u p. kastelána Eduarda Valeše nebo v Informačním centru v budově muzea na Zámecké ulici v Bílovci.

 

Publikace o bíloveckém zámku ke stažení

 


Zpět

© 2021 Kulturní centrum Bílovec, p.o. | provozováno s ondrejfirla.eu