Lapidárium

V areálu letního kina v Bílovci si můžete všimnout kamenných prvků ležících v trávě. U zdi oddělující zámecký areál od obytných domů vzniklo malé lapidárium—kamenné dědictví města Bílovce. Možná nám to nebudete věřit, ale také studený kámen dokáže vyprávět zajímavé a někdy pěkně žhavé příběhy. Lapidárium vám na požádání zpřístupníme. 

Přenesme se časem o tři století zpátky, přesněji do března milostivého roku 1789. Z vídeňského Hofburgu vládne moudře a spravedlivě všem svým poddaným oblíbený císař Josef II. Bílovecké náměstí má ještě podloubí a město ovládá několik zámožných patricijských rodin: Leicherů, Gebauerů, Hirtů, Tramplerů, Kristinusů nebo Himmlerů.

Za krátkou chvíli bude kostel sv. Mikuláše ohlašovat jedenáctou hodinu dopolední. Místo zvonů se však náměstím ozývá sprosté klení starosty Ignáce Leichera: "Ta lůza sprostá, holota jedna…," jeho klení a příval nadávek nebere konce. Vážený bílovecký měšťan a purkmistr v jedné osobě Leicher křičí na svého souseda, neméně váženého měšťana Engelberta Tramplera, že mu zase svým nekvalitním zbožím zastavěl podloubí před jeho domem. Incidentu přihlíží Leicherův tehdy desetiletý syn Florentin, budoucí továrník a dlouholetý purkmistr města Bílovce, ale k tomu se ještě dostaneme.

Po návratu ze studií v Opavě a Vídni, začíná pracovat ve "firmě" svého otce a postupně jí rozšiřuje a modernizuje v duchu nastupujícího 19. století. Do jistě hodně hektického života Florentina Leichera vstupuje osudová žena – mladičká dcera soukenického mistra Filipa Gebauera, Susana Clara (*8. 8. 1787). "Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj," vyslechli snoubenci v kostele sv. Mikuláše 22. července 1806. Paní Susana Leicherová přivede na svět 7 dětí.

Florentin Leicher rozšiřuje své podniky a v roce 1820 kupuje velký šenkovní a vinárenských dům čp. 52 na náměstí kde buduje soukenickou továrnu. A opravdu se začíná nebývale dařit. Továrna má skvělé výsledky, produkuje až 1100–1200 ks sukna za rok. Ale v dubnu následujícího roku přichází do domu továrníka Leichera smrt a bere si jeho milovanou ženu Susanu. Zdrcený manžel nechává pro svou zesnulou ženu zbudovat honosný náhrobek ve tvaru pyramidy opatřený epitafem: "Jako žena si byla vznešená a jako matka něžná." Na další stranu dává napsat: "Zde odpočívá paní Susana Leicher, manželka starosty města, rozená Gebauer". Na třetí stranu nechává vytesat: "Milovaná žena odešla 16. dubna 1821 ve věku 38 let a 25 dní." (Ve věku své manželky se Florentin Leicher spletl a přidal jí 4 roky. Podle matriky jí bylo 34 let – pomník bude součásti lapidária). Život jde však dále.

Bílovecký továrník Florentin Leicher kupuje v Opavě od Liechtensteinů Velký knížecí mlýn čp. 116 o 9 složeních, který nechává zbořit a na jeho místě staví tkalcovskou továrnu. V nové budově s nádvořím jsou dvě velké dílny, kde pracují kováři, zámečníci, stolaři, sedláři, postřihovači sukna. K továrně ještě patří sušárna vlny, valcha a mlýn. Na rozlehlé zahradě před továrnou se bělí plátno ve speciálně zhotovených rámech. Stroje uvádí do pohybu mohutné železné hnací kolo v mlýnské strouze. Továrník Florentin Leicher však svou novou továrnu dlouho neřídí. Umírá náhle 19. července 1830.

Bíloveckou továrnu dědí jeho dcera Florentina, která se provdala za soukenického mistra Adlofa Stolze. Továrnu v Opavě získává syn Alois. Dědicové však již nejsou tak úspěšní jako jejich otec a obě továrny postupně prodávají.

Obraz továrníka a starosty města Florentina Leichera je součástí expozice muzea v Bílovci.

Eduard Valeš, kastelán bíloveckého zámku